Historie Kolovratského kostela

První zmínka o kostele svatého Ondřeje v Kolovratech je z roku 1350, kdy náležel jako farní kostel do děkanátu říčanského. Druhá zmínka z roku 1363 říká, že plebánem zde byl Jan, který si se souhlasem patrona kostela pána Jana z Kolowrat vyměnil zdejší místo s knězem Bohuňkem působícím při chrámu svatého Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha na Pražském hradě. Roku 1380 po smrti plebána Bohuňka byl jako nástupce zmiňován Vavřinec sakristián kollegiálního chrámu v Kroměříži. V té době kolem roku 1380 přešlo patronátní právo ke kostelu do té doby patřící pánům z Kolovrat na převora komendy rytířského řádu svatého Jana Jeruzalémského v Praze, kterým v té době Kolovraty patřily. Roku 1383 mění své místo Vavřinec s plebánem otrybským Chotěborem. Roku 1408 je již pouze jako střídník zmiňován kněz Petr.

Další záznamy a osudy kolovratské farnosti mizí. Lze předpokládat, že husitské hnutí církevní majetek zabralo i Johanitům v Kolovratech, a že v té době pravděpodobně zanikla i kolvratská fara. Od těchto časů po dobu asi 350 let nejsou známy skoro žádné písemné zprávy o kolovratském kostele. Někdy v těchto temných dobách byli kolovratští věřící převedeni z farnosti říčanské do farnosti uhříněveské kam patří dosud. V roce 1384 odváděla kolovratská fara 9 grošů půlletního desátku královské komoře. Z toho je patrno, že kostel měl i svojí faru. Nevíme přesně kde fara stála, jak vypadala, ani kdy byla zničena. To, že je kostel zasvěcen apoštolu svatému Ondřeji ukazuje na ranně středověký původ. Středověký kostel se skládal ze zhruba čtvercové lodi, čtvercového presbytáře se sakristií po boku, věže zvonice a samostatně stojící kostnice.

Původní středověký presbytář stával na jižní straně kostela. Jeho zbytky jsou zakomponovány do přízemí dnešní věže a jižní části kostela. Byl zaklenut středověkou křížovou bezžebrovou klenbou a má v jižním boku zazděný dovnitř obrácený kamenný gotický hrotitý profilovaný portálek, datovaný do první poloviny 14. století. Pravděpodobně vedl do zakristie, ze které se dochoval fragment středověké gotické omítky, se stopami maleb, odkrytých při jedné z oprav kostela. U kostela musela stát i zvonice, pro kterou Mistr zvonař Stanislav Klatovský ze Starého města pražského zhotovil roku 1546 zvon. Druhý větší zvon byl zhotoven roku 1705. Tento byl za první světové války zabaven a rozlit pro vojenské účely.

Nejstarší doložená podoba kostela je zachována na perokresbách ve sbírceDaniela Gottfrieda, svobodného pána z Wunschwitzu, která je uložena v SÚA Praha. Pod heslem \” Kolovrat \” č. inv. 550 jsou uloženy tři perokresby datované rokem 1722, to je před radikální barokní přestavbou kostela.Perokresba označená č. 1 znázorňuje perspektivní pohled na tehdejší sídlištní celek, kde je zakreslen kostel s kostnicí, místo kde stála fara, tak zvané tvrziště to je místo kde byly hliněné valy a tvrz nebo hrad a vyznačena dispozice objektu hospodářského dvora.Perokresby č. 2 a 3 znázorňují vlastní kostel v detailnější kresbě. Štítový pohled v ose kostela na obrázku č. 2 a boční pohled od vstupní brány v ohradní zdi kostela. Z obrázků je patrné, že tzv. kostnice byla samostatná budova mimo prostor kostela, před ohradní zdí napravo od vstupní brány.Kostel má dvě věže, jedna hranolová tvoří závěr kostelního prostoru, druhá pravděpodobně oblého půdorysu mnohem mohutnější stojí vedle věže hranolové, není v ose a působí jako samostatný objekt. Obě věže mají horní část, pod střechou znázorněnou jako dřevěnou konstrukci. Střechy mají tvar jehlanový, kuželový, rovněž tak i kostnice. Toto je jediný známý doklad o vzhledu kostela před barokní přestavbou v roce 1767.

Kostel byl v průběhu let opravován, jedna větší oprava probíhala v roce 1670 a do této doby se řadí odkrytí ornamentální renesanční malby. V roce 1767 byla provedena radikální barokní přestavba kostela, který byl ve velmi špatném stavu. Dispozice většího barokního kostela je obdobná skladbě středověké. Hlavní loď kostela je obdélníkového půdorysu zaklenutá valenou klenbou s lunetami nad okny. Loď se otevírá triumfálním půlkruhovým obloukem do čtvercového presbytáře situované na severní straně kostela. Presbytář je zaklenut \”českou plackou\” do pasů a přiléhala k němu i sakristie, která byla přistavěna až v 60. letech 19. století. Byla osazena na podélnou osu kostela a přizdobena novorománským vlysem. Při rekonstrukci kostela v roce 1767 byl v severní zdi ohrazení hřbitova, který se rozkládá kolem kostela prolomena v ose kostela nová vstupní brána.

Původní vstup byl ze strany jižní přímo od silnice, (při výkopových pracech byly nalezeny zbytky zrušeného schodiště). Tento jižní vstup potvrzuje zazděný dveřní otvor v jižní štítové stěně kostela. Barokní přestavbu kostela prováděl říčanský stavitel Václav Budil, syn Tomáše Budila , který provedl také zásadní přestavbu uhříněveského kostela \”Všech Svatých\” ve slohu barokním a rovněž i kostel \”Svaté Markéty\” v Královicích. Přestavba kolovratského kostela, ale i kostela uhříněveského a dalších v panství se prováděla za podstatného přispění majitelky uhříněveského panství, vévodkyně Marie Terezie Savojské, velké dobrodinky lidu svého panství. Ta své panství zpravovala od svých 18. let do své smrti ( 1712 – 1772 ). Stavby kostelů podporovala, ale pro jejich údržbu zřizovala donace.

Exteriér kostela se do roku 1993 zachoval v podobě z období šedesátých let dvacátého století. V té době pravděpodobně došlo při opravě k likvidaci zbytků barokních architektonických prvků. Dle pamětníku i dochovaných dokladů můžeme říci, že střecha hlavní věže i sanktusníku měly původně krytinu šindelovou, ta byla při opravě nahrazena krytinou plechovou, dá se předpokládat, že i krytina nad lodí a presbytářem byla původně šindelová, zmizely barokní voluty, které nejlépe dokládá akvarel zdejšího kostela na uhříněveské faře namalovaný uhříněveským rodákem malířem J. Bubeníčkem. Na fotografii kostela z roku 1884 jsou patrné šambrány kolem oken.

Donace Marie Terezie kostelům

Zpracoval: Ing. Jaroslav Břečka